Čo robí potápačské hodinky potápačskými hodinkami?

  • Čo robí potápačské hodinky potápačskými hodinkami?



    Když se ve světě hodinek zeptáme: "Co je ...?", hledáme často odpovědi v naučných publikacích nebo odborných fórech. Takže co jsou potápěčské hodinky. Základní definice pocházející z ilustrovaného Bernerova profesionálního slovníku nám říká, že jsou to takové hodinky jejichž konstrukce je navržena tak, aby vydržela ponoření do hloubky nejméně sto metrů a zároveň tak, aby splňovaly podmínky stanovené normou ISO 6425. A máme tu jednu z možných odpovědí. Pokud hodinky nesplňují tuto normu, nemohou být v žádném případě označeny za hodinky vhodné pro potápěče. To bylo snadné, že? Ale zdaleka ne vyčerpávající a nás neuspokojující.


    Ponechme pro tentokrát stranou všechny ty moderní potápěčské počítače, o kterých by byla úplně jiná debata. Nás zajímají především hodinky, mechanické hodinky a ještě více klasická konstrukce hodinek bez heliových ventilů, respektive nás zajimá jaké podmínky takové hodinky musí splnit právě podle norem ISO.


    Norma ISO 6425 je ve své současné podobě přibližně od roku 1996. Je zajímavé, že vzhledem k oblíbenosti vodotěsných hodinek určených k potápění, není tato certifikovaná norma tak široce podvědomá jako třeba certifikace chronometru COSC. Na druhou stranu je to norma dlouhá, plná technických výrazů a jen zřídka se objevuje v plném vydání. Nejvíce se zmiňují její body číslo 6 a 7, kde se stanoví požadavky na potápěčské hodinky a způsob jejich testování.


    Zdroj: monochrome-watches



    Podle této normy musí být potápěčské hodinky vybaveny zařízením, které umožňuje uživateli nastavit předem určenou dobu a zároveň musí být takové zařízení chráněno před nechtěnou manipulací. Může to být potápečská luneta nebo digitální displej. Luneta musí mít celkové šedesátiminutové označení a zároveň označení na každých pěti minutách. Označení indexů na číselníku musí být koordinováno s označením na lunetě a musí být jasně viditelné. Čas se musí dát lehce odečíst a minutová ručička musí být na první pohled rozlišitelná od ručičky hodinové. Zároveň musí být na první pohled jasné, že hodinky skutečně fungují. Tato podmínka je na analogových hodinkách splněna umístěním reflexního světelného materiálu na vteřinové ručičce. Quartzové hodinky musí mít viditelný ukazatel nebo signalizaci vybití baterie. Tyto údaje musí být viditelné ze vzdálenosti minimálně 25 cm a ve tmě.
    Odolnost proti slané vodě je další z podmínek testování. Hodinky se umístí do roztoku chloridu sodného, 30 gramů na litr, to je přibližně stejný roztok jako mořská voda. Nechají se tam po dobu 24 hodin při teplotě 18 až 25 ° C, nebo přibližně 64 až 77 stupňů F. Po té jsou hodinky a všechny jejich doplňky kontrolovány na různé změny, jako třeba oxidace a zároveň proběhne kontrola všech pohyblivých dílů, jestli fungují správně.





    Spolehlivost hodinek pod vodou se prověřuje tak, že se ponoří do asi 12 cm neslané vody ma dobu 50 hodin opět při teplotě 18 až 25 °C. Po uplynutí této doby se kontrolují veškeré funkce hodinek. To není hloubkový test, ten přijde na řadu později, touto zkouškou se prověřuje zda vlhkost nepronikla pouzdrem. Hodinky se umístí na tepelnou desku a zahřívají na teplotu mezi 40 a 45 °C, po jejím dosažení se kápne voda na sklo hodinek a ty se potom zahřívají až na teplotu 64 až 77 °C, po jedné minutě se sklíčko otře a jakákoli kondenzace na vnitřní straně sklíčka je důvodem pro vyřazení hodinek.


    ISO 6425 zahrnuje jak ISO 764, které upravuje problematiku odolnosti proti magnetickému poli u potápěčských hodinek. ISO 1413 jejich odolnost vůči nárazům.


    ISO 764 vyžaduje umístění hodinek do magnetického pole o intenzitě 4.800 A/m (počet Ampérú na metr) podél tří různých os na dobu jedné minuty. Hodinky si musí zachovat přesnost v rozmezí +/- 30 sekund za den, měřeno před a po zkoušce. Tak například, pokud hodinky dělaly 12 sekund za den před testem a 40 sekund poté, test splnily.





    Nyní přijdou na řadu testy odolnosti vůči nárazům. Tento test je simulací nárazu hodinek po jejich pádu z výšky jednoho metru na dřevěnou podlahu. Zkouška je prováděna dvakrát: Jednou na stranu u indexu deváté hodiny, podruhé pádem na horní stranu hodinek. Test probíhá pomocí speciálního odpalovacího zařízení, které je podobné golfovému odpališti. Zařízení o hmotnosti 3 kg nebo asi 6,6 liber, podobné kriketové pálce zavěšené na svislých podpěrách, se zvedne do výšky jednoho metru a uvolní. Gumová hlava zasáhne hodinky při rychlosti 4,43 m za sekundu a provede náraz rovnající se asi 5000 Gs. Pro splnění normy ISO, musí hodinky po zkoušce ukazovat čas v rozmezí +/- 60 sekund za den, ve srovnání s mírou před zkouškou.


    Následující test se provádí ke zjištění odolnosti vůči vnějším silám. Provádí se z důvodu vyzkoušení těsnosti a pevnosti konstrukce korunky a jejího okolí. Hodinky se podrobí 125 procentům své jmenovité tlakové odolnosti na dobu 10 minut, přičemž se síla cca pěti newtonů nechá působit na horní část korunky. Zde je důležité zjištění, že norma ISO přímo neurčuje, že korunka musí být šroubovací.





    Dalším důležitým požadavkem na potápěčské hodinky je jejich odolnost vůči teplotním změnám. Hodinky se ponoří do 40° C teplé vody a následně se ochladí na 5°C a následně putují zpět do teplé vody. Délka pobytu je 10 minut při každé teplotě, přechod z jedné do druhé nesmí překročit 1 minutu. Před a po třech ponořeních se provádí zkouška kondenzace na tepelné destičce, jak jsme si již popsali. Po té se hodinky během jedné minuty vystaví přetlaku rovnému 125% jejich jmenovitému údaji, v něm setrvají dvě hodiny a během jedné další minuty se změní tlak na 3 metry - 0,3 barů, v něm setrvají hodinu. Po této době se hodinky vysuší a znovu kontrolují na teplotní desce kvůli kondenzaci na vnitřní straně sklíčka. Pro splnění normy ISO 6425 musí být tato zkouška provedena na každém jednotlivém kusu hodinek. Další zkoušky mohou být prováděny na statisticky významném vzorku počtu hodinek. To je rozdíl proti normě ISO 2281, která se použivá pouze pro testování vzorku hodinek odolných vůči vodě.


    Testování podléhají i náramky, řemeny a spony. Ty jsou v zapnutém stavu vystaveny tahu 200 newtonů a nesmí dojít k žádnému porušení jejich částí. Tento test se provádí v rámci testů korunky na působení vnějších sil.


    Normy ISO stanoví, že hodinky, které úspěšně prošly všemi testy mohou být označovány jako potápěčské hodinky a následuje označení podle hodnocení hranice hloubky - Divers 300m, Divers 500m a td.


    Po přečtení těchto informací jistě nejen mně zaráží, že výrobci nemají povinnost a ani neoznačují hodinky informací, že byly takto náročně testovány - že splňují nejen certifikaci COSC, ale i ISO 6425.



Letisko Sliač