Watchesfanovo bloudění

Díky Pepé, mrknu na to

Ty mě teda vyděsili ale hned bych se tam do lesa vypravil a nejlíp v noci. Škoda, že to neni u nás, když jedu do Němec, tohle jsou asi ta poslední místa, která bych tam prolezl. Zatím tam mám dva cíle. Moment najdu.

Prvnim mistem je obrovská pevnost nedaleko hranic: Pevnost Konigstein

Druhým místem je Vojenské historické muzeum Bundeswehru v Drážďanech

Dnes vás pozvu na prohlídku jedné z technických památek nedaleko soutoku řek Labe a Vltavy.

Zdymadlo Hořín:

V souvislosti s regulačními pracemi na Labi na konci 19. století a otevřením mělnického lodního překladistě v roce 1897 byl vybudován laterálni kanál Mělník – Vraňany, který zkrátil lodní cestu po Vltavě. Součástí tohoto kanálu je technická památka zdymadlo Hořín, které projektoval František Sander.

Zdymadlo překonává výšku vzdutí Vraňanského jezu. Překonávaný spád je 8,5 m, zdymadlo je tak nejvyšší plavební stupeň v úseku Praha - Mělník

Zdymadlo bylo uvedeno do provozu v roce 1905 (budované v letech 1902-1905). Sestává ze dvou plavebních komor umístěných vedle sebe. Část původního technického vybavení zdymadla je vystavena vedle plavebních komor. V současnosti jsou ovládací mechanismy hydraulické a počítačově řízené.

V roce 1996 byla uvedena do provozu malá vodní elektrárna s Francisovou turbínou o výkonu 30 kW. Provoz v kanálu je jednosměrný a je řízen světelnou signalizací s výhybnou v Lužci nad Vltavou. Tato část je příležitostně využívána pro závody ve veslování na dlouhé trati.

V roce 2019 začala přestavba chráněného zdymadla. Komora dostala mimo jiné nový zdvihací most, který se bude pohybovat na pístech, ten bude osazen původními kameny, čímž bude zachován původní vzhled stavby.

Zdymadlo v Hoříně získalo ve čtvrtek 30 .4. 2020 nový zdvihací most, který umožňuje zvýšit výšku lodí proplouvajících po vltavské cestě z Mělníka do Prahy ze 4,5 metrů na 7. Přestavba více než sto let staré plavební komory, jež je technickou památkou, má umožnit proplutí větších lodí až do metropole. První by tudy mohly plout už v létě.

Po 12 měsících stavebních prací se v sobotu 20. 6. 2020 do velké plavební komory Hořín opět vrátily lodě. Stavba ještě zdaleka nekončí, kameníci stále pracují na obkládání unikátního zdvižného mostu, který zachová původní ráz technické památky z roku 1905. V říjnu se plavební komora opět uzavře a budou probíhat dokončovací práce, aby v dubnu 2021 bylo vše hotové a první vysoké lodě vypluly pod sérií zdvižných mostů do Prahy. Díky dokončené ekonstrukci technické památky Hořínského zdymadal od května 2021 je opět možná prohlídka technické památky. (Kudy z nudy)

Nová akvizice do sbírky Zero Tolerance dorazila

Malé zamyšlení k nožům.

Táhne mě to vyzkoušet automat, ale většinou záštita nic moc a ještě k tomu často odjistit, pak najít tlačítko...tuhle jsem porovnával rychlost předního vystřelováku a flipperu. Od polohy nůž v kapse na klipsu do polohy plně připraven. Flipper o ždibíček vyhrál. Takže automat a ještě s pojistkou třeba Benchmade Claymore, by neměl šanci. Ten se mi dost líbí, ale zas jsem podlehl ZT. To jsou jen takový moje blbůstky k ničemu, myslím ten trénink rychlosti. Ale je to fajn, stejně jako bojový sporty.

Část botníku. Umyto, naimpregnováno, nakrémováno. Boty jsou základ.

Tentokrát vás pozvu na hrad Hauenštstein.

Vynechám historii a připomenu historky a pověsti, které se k hradu váží. (Horní hrad.cz)

Název Hauenštstein značí jakousi palici na kámen, tedy místo, kde se kutalo do země. Pro tento účel zde byl hrad postaven: střežil ona důlní díla, v nichž se dolovalo stříbro, ruda i drahé kamení. Vždyť nedaleko hradu ústí mnohá štola, a tak za bouřlivých nocí u věže, kde se horské větry rády prohánějí, slýcháme ozvěnu těžké důlní dřiny a v kopcích nad hradem se občas v temných nocích komíhají světélka. To asi permoníci v opuštěných dílech dál dobývají své poklady.

Jako mnoho dalších hradů byl i Hauenštejn v době třicetileté války obléhán švédským vojskem. Dobyt byl Zámecký vrch vypínající se nad hradem. Hradní posádka se však udatně bránila a první útok byl odražen.

Leč vítězství bylo draze vykoupeno. Ze vsi v podhradí zůstalo kouřící rumiště a řada statečných obránců se odebrala na pravdu boží. I statečný kapitán, jenž spásný výpad vedl, byl nepřátelským kopím proklán nedaleko brány, jejíž prolomení odvrátil.Na druhý den se Švédové hotovili ke druhé zteči. Roznesla se mezi nimi zpráva, že Kadaňští spolu s pány ze Šumburka a nedalekého Himlštejna chystají brannou pohotovost ku pomoci obleženým. Švédové tedy rychle podruhé zaútočili. Podařilo se jim překonat hluboký hradní příkop a beranidlem poškodit bránu. Když tu únikovou tajnou chodbou, vylámanou do skály, vpadl kapitán obránců s družinou odvážlivců do týla nepřátel. Udiveným dobyvatelům způsobil výpad velké ztráty a předpolí bylo rázem dobyto zpět. Otřeseným švédským oddílům již ke třetímu útoku nezbývalo sil a dali se na ústup do hor. Navíc se podél Ohře již blížily na pomoc šiky Kadaňských.

Do dnešních dnů se zachovala připomínka oné nejtěžší bitvy v hradních dějinách. Říká se, že krev onoho statečného kapitána lze dodnes na skále v místě původní brány spatřit a vnímavý návštěvník při dotyku pocítí zásah energie onoho místa. A ten, kdož na hradě déle zůstane, za bouřlivých větrných nocí lomoz bitvy a ryk útoku obránců v těch místech uslyší. Nutno dodat, že duch obětavého kapitána stále dohlíží ostražitě na bezpečnost na hradě a mocným kouzlem chrání všechny, kdo zde ruku k dílu přiloží.

Z oněch dávných dob se nám zachovalo povědomí o rozsáhlé spleti tajných chodeb vedoucích z četných sklepení, jimiž hrad oplývá, na všeliké strany. Praví se, že jedna ústí v bývalé sakristii v kostele v Krásném Lese. Druhá, jíž byl veden výpad proti Švédům, vychází pod skalou, na níž hrad stojí v nivě Hornohradského potoka. Třetí vede na Zámecký vrch do současné kaple. A konečně čtvrtá až na nedaleký hrad Himlštejn, tedy přes dva kopce se ubírá. Inu vyberme si. Pravdou však je, že staří pamětníci hradu nám mnohdy vyprávějí o tom, jak se coby děti ubírali setmělým podzemím a jejich kroky končívaly u četných závalů a hromad kamení i dutě znějících zdí.

Avšak i nedávná minulost je přítomna v hradních zdech. Před nemnoha léty pod okny jižního paláce před Rytířským sálem bylo nalezeno bezvládné tělo mladíka s hlubokou ranou na temeni hlavy, jež pádem samotným mu nemohla být způsobena. Byl to ještě mladý člověk, který žil v nedaleké vsi a v opuštěném chátrajícím hradu trávil mnohé dny. Prý také chránil hrad před drancováním divokých trempů, vandalů a nenechavců z širokého okolí. Stala se mu snad jeho dobrovolná služba osudnou? Kdo ví. Na hrad jezdil na motorce a ta byla po jeho smrti nalezena v polích daleko odtud. Jisté však je, že za některých nocí kočky, jež se jindy v jižním paláci s oblibou scházejí, odtud bez zjevného důvodu prchají s drásavým jekotem a někteří naši pomocníci, co zde často střechu nad hlavou na noc vyhledávali, druhý den líčili své těžké sny a neklidné spaní, v jiných částech hradu nevídané. Někteří také vyprávějí o zaslechnutých krocích nesoucích se několikapatrovým kamenným schodištěm. A volají-li, který z jejich druhů se tudy v hodině pokročilé ubírá, v odpověď jim zní jen ozvěna vlastního hlasu.