Watchesfanovo bloudění

hannes wrote:

Musel to byť fantasticky krásny hrad...

Určitě, ale i teď stojí za návštěvu. Pomalu ho po částech rekonstruují a v jedné části je takový hotel - hostel. Atmosféra přespání musí být pěkná i vzhledem k lesům a hvozdům hrad obklopujících.

Jenže, spěte v hostelu, když máte v nedalekých Karlových Varech zaplacenou pětihvězdu

EDC

1)

Tentokrát vás pozvu na zámek, který tvoří hlavní dominantu obce Liběchov.

K tomuto místu se váží mé vzpomínky na dětství, neboť bylo cílem školních výletů i mojich návštěv s rodiči. A ani já jsem nebyl jiný, takže když děti povyrostly vzal jsem je tam na prohlídku také.

A co bylo v zámku vlastně tak zajímavé? Náprstkovo muzeum, tedy sbírky z celé Asie.

Nejvíce mi v hlavě utkvěla vzpomínka na malinké, asi 10cm velké botičky. Nebyly dětské, nýbrž patřily dospělé, urozené paní z Číny. Tam se takovým dámám často v dětství nazouvaly stále stejné střevíce, aby jim noha nevyrostla. Výsledkem pak ovšem bylo to, že dívenky trpěly strašnými bolestmi a často byly úplně zbaveny možností chůze.

2)

Nyní zamířím trochu do historie tohoto zámku:

Jádrem areálu je kruhový renesanční zámek z 16. století, postavený v místě vodní tvrze, která zde stála od 14. století. Barokní přestavbu a dostavbu zahradního křídla v době, kdy zámek vlastnila rodina Pachtů z Rájova navrhl v letech 1720-1730 F. M. Kaňka. V té době se obohatila i zámecká zahrada a to o sochy, které dodala dílna M. B. Brauna.klasifikace koupil zámek textilní podnikatel Jakub Veith a nechal klasicistně upravit především jeho interiéry. Malby provedl J. Navrátil, sochy mistr V. Levý. Po roce 1918 však byla na zámek i s přilehlými statky uvalena nucená správa.

V době 2. světové války zde byl zřízen vojenský lazaret.

Až v letech 1967-1975 zámek opravilo Náprstkovo muzeum pro expozici asijských kultur.

Bohužel roku 2002 dostal celý areál i jeho okolí ránu v podobě povodní. Ty přišly později ještě jednou, ale ty první rozhodly o zrušení expozic, jejich přestěhování do Prahy a k uzavření zámku i celého areálu.

Dnes se může alespoň do zámeckého parku. Tam jsem samozřejmě neodolal a prolezl i místní řepík, který byl součástí obrany ze třicátých let.

Fotek svědčících o současném stavu bude samozřejmě víc.

3)

Areál se rozprostírá na JZ okraji obce, poblíž jejího středu, při ústí řeky Liběchovky do Labe. Hlavní jádro areálu tvoří čtyřkřídlá budova zámku na okrouhlém půdorysu, obdélná konírna a sýpka ve tvaru L. Podél ohradní zdi na severu jsou pak umístěny 3 pavilónky s oranžerií a jižně od zámku směrem k návsi se nachází hospodářský areál složený z pivovaru, mlýna, domu správce a dalších provozních staveb. Prostranství západně od zámku je upraveno jako symetricky komponovaná zahrada před zámeckým průčelím vyzdobená plastikami a větší část pak jako anglický park se třemi můstky a sochařsky pojednanou vodotečí říčky Liběchovky.

4)

5) Závěr

Až mi při posledním příspěvku zkolaboval telefon i možnost editace. Ta je tu opravdu krátká a upozorňuju na to už pěknou řádku let

Tma, prach, zápach spálené nafty,
rachot projíždějících vozíků naplněných kameny vápence a suti.

V dálce se vynořuje mihotavé světlo, ozývá se klapot vězeňských
dřeváků.

Okolo prochází skupinka postav v rozedraných šatech.

Temnem podzemí šlehne krátký a úsečný povel jejich strážců,
doprovázený štěkotem psa…

Tolik úvodem z oficiálních stránek dolu a podzemní továrny Richard, ze kterých jsem tentokrát čerpal informace o cíli nasí další cesty. Na těchto profesionálně provedených stránkách naleznete i skvělou virtuální prohlídku, jejímž autorem je Mgr. Tomáš Kos.

Obsah stránek © 2000–2014 Roman Gazsi.Technické řešení © 2010–2014 Dalibor Hellebrant.

Podzemní továrna Richard – mnoha legendami a nejasnostmi opředený, rozsáhlý komplex podzemních chodeb a hal v nitru vrchu Bídnice.

Začněme nejprve trochou zeměpisu – či spíše místopisu.

Rozsáhlé podzemí se nachází uvnitř jednoho z vrchů nad severočeským městem Litoměřice (CZ). Jako orientační bod lze použít osamělý kopec s křížem na svém vrcholu, který nese název Radobýl. (Ostatně existuje mnoho zmínek o továrně Richard, které nesprávně lokalizují celý podzemní systém právě pod výše zmíněnou horu). Labyrint chodeb se však nalézá v hloubi sousedního vrchu nazývaného Bídnice.

Jak vlastně vznikl systém chodeb v podzemí Bídnice?

Vysvětlení je prosté – těžba vápence. Vrch Bídnice totiž na jeho jižní straně tvoří jílovce, slínovce, ale hlavně přibližně 7 metrů silná vrstva vápence, který se zde od nepaměti těžil.

Okolnosti vzniku vápence v oblasti a důvod podzemní těžby

Vápenec vznikl ve druhohorách, v tzv. svrchní křídě. V místě dnešního dolu se rozlévalo vnitrozemské moře od severu (od dnešního Saska). Tím vznikly vrstvy pískovců, opukových slínovců, slinitých vápenců, jílovců a dalších usazenin. Během čtvrtohor se krajina začala zvedat, pískovce byly odneseny a na povrchu zůstaly zpevněné vápence.

V oblastech třetihorního vyvrásnění nedošlo k odnesení nadložních vrstev, a protože v těchto místech je vrstva nevyužitelných usazenin poměrně vysoká, bylo přistoupeno k důlní těžbě vápence.

K důlní těžbě jsou nejvhodnější vrstvy vápence mocnosti kolem 4 metrů. Vrch Bídnice tyto podmínky splňoval, a tak v této oblasti vznikly tři samostatné doly na vápenec.

Na sklonku roku 1943 bylo rozhodnuto, že celá tato oblast bude využita pro účely válečné výroby. Projekt dostal krycí název Richard.

Jak vzniklo pojmenování Richard?

Vysvětlení lze pravděpodobně nalézt v jednom z dokumentů objevených ve sbírkách Státního oblastního archivu Most, kde se mimo jiné píše:

Leitmeritzer Aktiengesellschaft für Kalk – und Ziegelbrennerei Leitmeritz má tři osobně ručící společníky (spolumajitele).

Nejvýznamnějším z nich je Richard Mayer, geometr z Litoměřic, který je i předsedou představenstva společnosti. Zbývající dva společníci Georg Zametzky a Heinrich Heidrich zde figurují jako pouzí obchodníci.

Pravděpodobně právě podle jména předsedy představenstva Richarda Mayera, byl důl pojmenován „Richard“. Společnost byla poprvé v obchodním rejstříku zapsána 22. 3. 1871 a na jmenované přepsána 20. 2. 1940.

Již v druhé polovině druhé světové války se německá průmyslová výroba stále častěji stávala terčem leteckých náletů.

Tehdejší německé ministerstvo pro obranu a válečnou výrobu, v jehož čele stál Albert Speer, bylo nuceno ve snaze zachránit válečně důležité podniky, přepracovat plány zbrojního průmyslu.

Aby nebyly ochromeny celé výrobní obory, začala se válečná výroba decentralizovat. S tím bylo spojeno i přemisťování důležité strojní výroby do nově budovaných podniků. Jedním z možných řešení bylo přemístění části strojírenské výroby do podzemí.

Na základě podnětu, který dal litoměřický Němec Zametzki, (velkoobchodník s železem, který byl současně akcionářem cihelny a vápenky J. Höring Litoměřice), byl v druhé polovině roku 1943 v obvodu Litoměřic na bývalém ČS. území (tehdy – Sudety) vytipován i nenápadný vápencový vrch Bídnice, uvnitř kterého se již od 19. století těžil ve třech oddělených dolech vápenec.

Nejrozsáhlejší důlní podzemní prostory vlastnila pravděpodobně již od roku 1908 firma A. G. Kalk-und Ziegelwerke Leitmeritz (pozn. Jinde použito názvu Kalk- und Ziegelbrennerei Leitmeritz.), – název dolu „Steinbruches“

(Společnost ročně vytěžila asi 5 000 tun vápence. Podzemní těžba touto společností trvala až do roku 1943, kdy zaměstnávala 17 zaměstnanců s měsíční výtěžností okolo 800 tun vápence).

Zbývající samostatné doly těžily vápence ještě začátkem roku 1944 a jejich vlastnictví je připisováno takto:

• společnost Kalkbruch Josef Hőring. – název dolu „Höring-Bruch“ (za války označeno jako Richard II)
• společnost Kalkbruch Josef Hőring. – název dolu „Loboda-Bruches“ (za války označeno jako Richard III)

Dochází k jednání mezi zástupci firmy Leitmeritzer Kalk und Ziegelwerke (cihelna a vápenka J. Höring), Bergamt Teplitz-Schönau (Horní úřad v Teplicích) a Reichsamt für Bodenforsohung, Zweigstelle Freiberg (Říšský úřad pro pozemkové bádání, odbočka Freiberg).

Dne 7. 11. 1943 vyzývá Prof. Dr. Pietzsch z říšského oddělení pro výzkum podzemí Freiberg, litoměřickou firmu o zastavení prací v podzemí, a co nejurychlenější poskytnutí plánů podzemí Říšskému úřadu.

Následně začíná připravovat Speerovo ministerstvo pro zbrojení, ve spolupráci s ústředním úřadem SS-Wirtchafts un Verwaltungshau­ptmant a v dohodě s nacistickými úřady v Liberci a Litoměřicích – výstavbu podzemní továrny pro utajenou válečnou výrobu.

První vyměřovací práce provádí stavební inženýr Dünnleder a poslední úpravy stavebního projektu provádí 28 německých inženýrů, kteří přijeli na jaře 1944 převážně z Berlína.

V dubnu 1944 začíná urychlená výstavba a úpravy prostor pro výrobu; toto přineslo i masové nasazení vězňů. Nejprve z nedalekého vězení gestapa Terezín. Následně byl trvalý přísun sil zajištěn převážně z KT Flossenbürg a podpůrně z KT Gross-Rosen.

V březnu 1944 koresponduje Bergamtu Teplitz-Schönau (Horní úřad v Teplicích) s firmou „Autounion A. G. Chemnitz (tato firma později v továrně Richard I vyrábí součástky do motorů).

V obchodním rejstříku je z krycích důvodů vedena jako firma "Elsabe A. G.“.

Budovaná podzemní továrna dostává krycí název Richard (Bauvorhaben RICHARD). Někdy byla továrna označovaná i krycím jménem B 5 (B5 – Richard).

Označení B znamenalo stupeň připravenosti.

Druh výroby byl v továrnách vybírán podle připravenosti prostor pro výrobu. Tam, kde mohla být výroba započata ihned, bez úprav výrobních sálů (např. proto, že tam nějaká výroba probíhala již před válkou), bylo provedeno zařazení do projektu „A“.

Tam, kde bylo potřeba prostory nejprve upravit (rozšířit apod.), byla budoucí továrna dána do projektu „B“.

V případě továren Richard (I, II a III), se jednalo o projekty, které byly pod dozorem člena Jägerstabu pro zvláštní stavební otázky SS – generála Kammlera.

Co se týká vlastní výroby v jednotlivých částech továrny Richard, bude nejlepší, když v případě zájmu navštívíte přímo oficiální stránky, které se tématu podrobně věnují http://richard-1.com/vyroba-v-tovar…ne-richard.html

K současnému stavu areálu:

Celý areál dolů i podzemní továrny Richard je v současné době uzavřen a to z důvodů sesypů a závalů jednotlivých chodeb i výrobních hal. Vstupy jsou zabezpečené a vše hlídají všudypřítomné kamery

Cesta po okolí areálu a hledání vstupů nebyla místy vůbec jednoduchá a já chválil jak svoje boty, tak i oděv. Naopak jsem litoval, že k lanám, lopatce a sekyrce jsem nepřidal také mačetu. Příroda byla místy neprostupná.

Mimo jiné jsme nalezli i větrací šachtu, bohužel překrytou obrovským panelem, na vstup tudy také zapomeňte

madmax wrote:

Paradicka watchi, ako vzdy

Díky. Tohle byla sranda, ale 9 hodin nám trvalo prozkoumání jiného areálu, takový město v podzemí, taky bývalá továrna, ohromnej areál. To zas jindy