tá polguľa, to je čo za bunker?
Tam se odehrává fotografování novomanželů, ale i normální prohlídky. Na superobřím snad 270° okrouhlém monitoru promítají různá témata, ale zejmena místní baroko.
tá polguľa, to je čo za bunker?
Tam se odehrává fotografování novomanželů, ale i normální prohlídky. Na superobřím snad 270° okrouhlém monitoru promítají různá témata, ale zejmena místní baroko.
@watchesfan ty si v tomto roku chodil po všetkých miestach, kde som sa kedysi poflakoval. Ešte jedno také a rozrevem sa....
Něco bych koupil a...nevim co. Tak třeba Seiko. Chrlej barvu za barvou u stejných modelů, z skx udělali něco, co mě vůbec nebere, když udelaj i nejakej historicky zajimavej model, chtějí za něj to co stojej třeba béčka a omegy. K tomu jsem objevil Čínu za desetinu ceny Seik a Štajnů s Miyotou, což je další plus... a wr 200 a koupí diverů od Mida jsem si to zkomplikoval i vejš, protože tak do 120.000 bych kupoval hodinky jen kvůli značce, ne kvůli tomu, že jsou lepší. Béčka jsou mi blízká svým military look, ale i těm teď pomalinku sebrali křídla z loga a koule u některých modelů, třeba Coltů. Jsem snad poprvé na mrtvym bodě a nevim, jak to dopadne.
Něco bych koupil a...nevim co
a co tak nekoupit nic?
a co tak nekoupit nic?
Asi to tak dopadne. Třeba mě někde něco překvapí a do tý doby toho mám dost.
Dnes jen nedaleko, zámek v Brandýse nad Labem.
Po pět století v brandýském zámku, renesanční památce, pobývali všichni panovníci habsburské dynastie. „Zámek Brandýs byl oblíbené letní sídlo císaře Rudolfa II., lovecký zámek císaře Karla VI. a osudový zámek císařovny Marie Terezie, byl hlavní stan císaře Františka I. v čase napoleonských válek, sběratelské muzeum arcivévody Ludvíka Salvátora, nejmilejší zámek posledního císaře a českého krále Karla I. Rakouského,“ uvádí web zámku.
Pokud na brandýský zámek zajedete o víkendu, při prohlídce navštívíte původní císařské komnaty, apartmán blahoslavného Karla I. a císařovny Zity, knihovnu toskánských Habsburků, expozici uniforem a zbraní císařské kavalerie či zámeckou obrazárnu.
Hopsa hejsa do Brandejsa...:super:
voci, nebojis sa, ze oskries tie hodinky, ked ich pokladas kade tade...??? :amen:
Nebojím, to je Mido ocel, vedle ní jsou samurajský meče jak párátka.
Kdo se dívá...zvětšete si obličeje těch sportovců
figurky vyráběli pacienti postižení schizofrenií a jinými duševními chorobami. Pro normálního člověka je to dost nepochopitelný svět.
...a hned tomu ,,luxusu" udělaj i křoví. Ale že ukradnou monobrand Midu, to mě nakrkli a už si od nich nic nekoupim...
Chtěli byste najít poklad? Pak máte šanci v Litoměřicích, ve starých sklepech pod bývalými měšťaňskými domy. Říká to pověst.
Dokonce uvádí i domy, kde by mohlo zlato být. Má to ale – jako u všech skrytých pokladů - háček.
Bývávali kdysi bohatí měšťané litoměřičtí. Řemesla kvetla, obchody se dařily, vinice dávaly víno, že ani sklepy nestačily, ve vodách Labe plno ryb. Byly dobré – když je nasolili, dobře je prodávali.
Litoměřičtí vedli tak bohatý život, že jejich nádherné hodokvasy při křtinách a svatbách musel přísně omezit i sám král Václav.
A to král nevěděl, že ani přes tu rozmařilost nechudnou. Naopak. Dávaly zlato do truhlic a do sklepa.
Ale přišly zlé časy. I boje. A Litoměřice byly klíčem k Praze a v jejich okolí se často znenadání objevovali cizí žoldáci, kteří drancovali, přepadávali kupce a podobně.
Litoměřičtí proto nechali roztavit své zlato a stříbro a nechali z nich udělat zlaté kvočky a kuřátka. Nastrkali je do hliněných hrnců a Občas, když do nich někdo přišel, uviděl blýsknout se někde v koutě zlatou slepici nebo zlaté kuřátko. Jako by oživly. Ale nikdo je nikdy nechytil.
Taková zlatá kvočna se zlatými kuřátky má být podle pověsti zakopaná v bývalém domě konšela Hegra na náměstí, v domě vedlejším, v domě číslo 3 v Jezuitské ulici a ve Vojtěšské ulici v bývalém domě číslo 4. Sklepy tohoto domu sahaly až pod Vojtěšský hřbitov a nájemníci do nich sypali popel. Na zlato se nějak zapomnělo.
Až jednou šla zase jedna z žen vysypat do sklepa popel a uviděla v koutě modravé světélko. A mihla se i zlatá slepice s kuřátkem. „Panenko Marie,“ vykřikla, jak se lekla, a utekla. Světélko i slepička zmizely.
Když se seběhli lidé a šli do sklepa hledat, co žena viděla, našli v koutě už jen důlek, jako by se v něm slepice popelila. Hrabali v popelu, ale zlato nenašli.
Dodnes zlaté slepičky a kuřátka nikdo nenašel. Třeba tam ještě čekají. Mělo jich být hodně. Do podzemí v Litoměřicích běžně přístup není. Podívat se můžete jen od restaurace Radniční sklípek, která vlastně část podzemí využívá.
sever.rozhlas.cz
Time is Life. Je to dar i prokletí.