Omega Speedmaster a Willy Mairesse
Mezi nejznámější hodinky druhé poloviny 20. století patří Omega Speedmaster, jejichž historie sahá až do roku 1957. Již sám název naznačuje, že jejich původním účelem bylo měření času při automobilových závodech. Jak ale všichni víme, svůj největší věhlas si vysloužily daleko mimo obzory naší planety. Dnes vám chci v krátkosti představit člověka, který dokázal uchovat jejich původní poselství v motoristickému sportu. Není jím nikdo jiný než závodní jezdec Willy Mairesse.
Willy Mairesse se narodil v belgické vesničce Mormignies v roce 1928 a většinu času své katiéry strávil za volantem F1. Závodit začal ve svých dvacetipěti letech a třikrát po sobě vítězí v rally Liege-Rome-Liege. V roce 1958 dokončuje dvacetičtyřhodinový závod v Reimsi, kde dojel na druhém místě. Závod tisíc kilometrů na Nürburgringu v roce 1960 přináší další úspěch - třetí místo v cíli, ale to už jeho výkony sledovali zástupci stáje Ferrari.
Zde použiji jako zdroj Wikipedii a její perfektní zpracování života Willyho Mairesse:
Ve formuli 1 startoval poprvé v domácí Grand Prix Belgie 1960, která se zapsala do dějin jako jedna z nejtragičtějších. V závodě kroužil na sedmém místě a přetahoval se o místo šesté s Chrisem Bristolem, když se Chris Bristow ve 20 kole dostal před Mairesse a havaroval. Anglický pilot byl na místě mrtev, Mairesse byl otřesen a navíc i obviňován svými kolegy. Závod pokračoval dále, on ze závodu odstoupil ve 23. kole, to ještě netušil, že v dalším kole zahyne další pilot, Alan Stacey. Jeho další pokus ve Formuli 1 se odehrál za mnohem příznivějších podmínek v Grand Prix Francie, ale závod znovu nedokončil. Až do třetice se to povedlo, Grand Prix Itálie mu vynesla třetí místo a taky jediné umístění na stupních vítězů ve Formuli 1.
V 50 letech patřily závody Formule 1 k nejuznávanějším akcím ve světě automobilového sportu, přesto bylo i několik dalších závodů, kde bylo možno vydobýt si slávu. Závody jako 24 hodin Le Mans, 1000 km Nürburgringu, 1000 km Pařížě, 12 hodin Sebringu nebo Targa Florio, přitahovaly jak výrobce tak i diváky a piloty. Dostal důvěru samotného Enza Ferrariho, kterou ještě upevnil po vítězstvích v Tour de France v letech 1960 a 1961, v nemistrovských Grand Prix Syrakus a Bruselu nebo prvním místem v Targa Florio v roce 1962, 500 km Spa 1963, 1000 km Nürburgringu 1963 a dalších. Ne vždy se však dařilo, a stejně tak jako při svém vstupu do formule 1, byl zapleten do několika vážných nehod. Nejprve v Le Mans při výborně rozjetém závodě, přišlo špatné dotankování a následný požár jeho vozu, tuto událost přežil bez zranění. Nehoda v Grand Prix Německa 1963, při které se vážně zranil, jej stála i místo v závodním týmu Ferrari. Navíc kolo utržené z jeho vozu namístě usmrtilo pomocníka z červeného kříže, který seděl na stráni před hrazením, tak zněl první zpráva. Později se z amatérských záběru prokázalo, že kolo z vozu přelétlo celou přírodní tribunu a nikoho nezasáhlo, pomocník byl zasažen přímo jeho vozem. Willy Mairesse, byl z vozu katapultován a dopadl 40 m daleko od nehody, utrpěl vážná zranění nohou a rukou.
Vrátil se na závodní dráhu až na přelomu roku 1964/1965, když se účastnil pár závodu s přítelem Jean Blatonem. Dokázal zvítězit v 500km Spa 1965 nebo v Targa Florio 1966. Mezitím si založil úspěšný podnik a na závodění bylo čím dál méně času. Znovu se nechal přemluvit přítelem k účasti v Le Mans 1968, která pro něj měla osudový zvrat jeho osobnosti. Krátce po startu, ještě v prvním kole, se špatně zavřené dveře otevřely a způsobily nepříjemnou nehodu, ze které se už nikdy úplně nevyléčil a téměř rok po této události si sáhl na svůj život on sám. Stalo se tak 2. října 1969 v hotelovém pokoji ve městě Ostende.
