Hodinky jsou oddedávna důležitým nástrojem pro potápěče. Díky nim se dá určit, kolik mi ještě zůstává náplňe v lahvi, ale třeba i naplánovat potřebnou dekompresi. Existuje i řada hodinek, které dokáží mimo tyto informace zobrazit i hloubku ponoru.
Použití potápěčských hodinek v praxi profesionálních i amatérských potápěčů dnešní doby je spíše doplňkové, řekněme rezervní zdroje informací a mnohdy jde o velké reklamní taháky. V dnešní době všemocných počítačů, které jsou opravdu cenově dostupné a dokáží poskytovat komplexní informace o ponoru, umožňují nám nastavit různý počet diluentů (směsí), nejen že si na nich můžete během ponoru nastavit setpointy, ale mají je již i předprogramované a při ponoru se automaticky přepínají, můžete si na nich předprogramovat celkový ponor, propojit je s počítačem a vytvořit si záznamy z ponoru i ve grafické formě...a mnoho jiných vlastností. Uznejte sami, že s tím se nedají staré dobré mechanické hodinky srovnávat. A nebo dají? Co všechno nám vlastně ještě umožňují?
Zde alespoň dva příklady potápěčských náramkových počítačů z mnoha:
Vraťme se k původnímu tématu, tedy měření hloubky pomocí mechanických hodinek. Existují dva hlavní principy využívané v jejich konstrukci. Použití membrány ukryté v čidle tlaku a využití principu ,,Bourdonovy trubice."
My se zde zaměříme na použití membrány, které se mi zdá u hodinek častějším jevem. Jako na jeden z příkladů konstrukce takových hodinek se podívejme na populární model od IWC a to na jeho nejnovější vydání Aquatimer Deep Three. Tento model je jedním ze zářných příkladů mechanické hodinářské evoluce. Dokáže nám zprostředkovat informace o uplynulém času ponoru, maximální dosažené hloubce ponoru a pomocí vteřinové ručičky může potápěč plánovat i nezbytné dekompresní zastávky, aby průběh ponoru i vynoření bylo bezpečné. Hodinky jsou vodotěsné do 100 metrů a tady je nutné zdůraznit, že u tohoto typu hodinek, které jsou schopny měřit hloubku, se jedná o hodnotu absolutní, tedy reálnou, na rozdíl od běžných hodinek, kde hodnota 100m WR odpovídá tak leda možnosti šnorchlování. Konkrétně tento model je schopen bezpečně měřit a zobrazovat hloubku ponoru do 50 metrů. Podívejme se na vlastní funkce, jak se informace odečítají a jak systém funguje. http://www.iwc.com/en/collection/aquatimer/IW3557/
Jak se nám údaje zobrazují na číselníku. Během ponoru nám modrá ručička na bílé stupnici ukazuje, jak se mění naše aktuální hloubka, její zvýšení či snížení. Červená značka ukazující na hodnotu 50 označuje maximální možnou měřenou hloubku. Červená ručička nám ukazuje nejvyšší dosaženou hloubku ponoru. Ta se dá vynulovat pomocí tlačítka vedle čidla vstupního tlaku.
Jak funguje vlastní systém. Tlak vody působí na čidlo tlaku, které se nachází na leve straně pouzdra. Má v sobě nepatrné otvory, které umožňují vstupu tlaku vody, který následně působí na membránu. Ta pomocí pružin tlačí hřídelku do vnitřku pouzdra. Pomocí mechanických táhel, či pák se pohyb převádí již do vlastních ručiček měřícího systému.
Původní model i jeho jednoduchý systém měření nám nejlépe ukáže přiložené video:
Na podobných základech systému měření hloubky si zakládá více firem, jako další příklad zde namátkou uvedu Blancpain X Fathoms.
V nedávné době se mezi výrobci hodinek, které jsou schopny měřit hloubku ponoru, objevilo i jméno známého švýcarského výrobce mechanických hodinek Oris. Myslím, že jejich model Aquis Depth Gauge je již všeobecně znám. Společně se nyní podívejme, jak u něj konstruktéři od Orisu vymysleli systém měření hloubky. Vlastně se o žádný systém spojený s mechanikou nejedná. Spíše mi připomíná odečítání tlaku vodního sloupce přímou metodou. http://www.hodinkee.com/blog/dive-test…uis-depth-gauge
Princip je jednoduchý, hodinky mají v safírovém sklíčku speciální kanálek s otvorem, kam vniká voda a čím větší je hloubka, tím více je stlačován vzduch uvnitř kanálku a hranice, kde se vzduch kontaktuje s vodou je pomyslná ručička, ukazujíc nám informaci o hloubce ponoru na stupnici. Tady se opravdu o žádné složité mechanismy nejedná.