Watchesfanovo bloudění

hannes wrote:

Mne sa náhodou páčia.:]

A to deláš dobře, jsou super. Jenom ty Mida, to je prostě paráda. Liga Omegy za třetinu ceny. To byla moje nejlepší volba. A to jsem měl Omegy i Chopardy třeba.

Kam dnes? Do Libochovic.

První písemná zmínka o Libochovicích se však objevuje počátkem 13. století. Vznik městečka lze pravděpodobně hledat v době vlády krále Přemysla Otakara I. a po něm Václava I., jako důsledek snahy českých králů po zakládání nových sídel městského typu s podporovaným rozvojem různých řemesel. V této době zřejmě vzniklo z rozptýlené obce Libochovice „hrazené městečko“ s tvrzí.

Dějiny Libochovic byly v raném středověku úzce spjaty s hradem Házmburk, v té době zvaný Klapý. Hrad zabezpečoval a chránil panství vojensky a městečko Libochovice zajišťovalo panství ekonomicky – rozvojem řemesel a obchodu. V této době také zřejmě v Libochovicích vzniká nejprve dřevěná a posléze kamenná gotická tvrz. Ve svém obranném systému pravděpodobně využívala blízké řeky, neboť jinak byla postavena v úplné rovině.

Na počátku 14. století byl hrad Klapý královským majetkem. Král Jan Lucemburský již roku 1336 hrad Klapý a celé panství s městečkem Libochovice s tvrzí a okolními vesnicemi prodává Zbyňkovi Zajíci z Valdeka. Ten dal hrad upravit a podle tehdejší módy jej přejmenoval na Hassenburg.

Do osudů Libochovic významně zasáhlo období husitských válek. Mohutný hrad Házmburk na osamělém kopci byl na svoji dobu prakticky nedobytnou pevností, ale Libochovice byly roku 1424 husitským vojskem dobyty a vypáleny včetně tvrze. Po husitských válkách byly městečko i tvrz obnoveny.

Koncem 15. století však je opět tvrz uváděna jako zpustlá. Snad to souviselo s celkovým úpadkem držav pánů Zajíců. Opuštěný je v té době i hrad Házmburk a Zajícové roku 1558 prodávají libochovické panství Janovi staršímu z Lobkovic. Tím definitivně končí éra házmburská a vzniká panství libochovické.

Jan starší z Lobkovic dal na místě původní tvrze postavit jednopatrový renesanční zámek, jenž je dodnes zachován v půdorysech dnešní stavby. Bližší podrobnosti o stavbě se bohužel nezachovaly, ale podle doložených zpráv bylo na zámku 28 místností, což svědčí o poměrně rozsáhlé stavbě. Na žádost nového majitele panství byly Libochovice císařem Ferdinandem I. povýšeny na město. (Libochovany.cz)

46

Time is Life. Je to dar i prokletí.

Po tom co všechno už se mnou v práci i v moři prožily si taky zasloužej nějakou fotku

Time is Life. Je to dar i prokletí.

Time is Life. Je to dar i prokletí.

Roman-Zilina wrote:

to ich mas tolko? na co ti to je? :happy1:

A to se mě ptá osvícený hodinkomaniak? A k čemu Ti Romane jsou autíčka, jezdit s tim nemůžeš, mně to aspoň čas ukazuje. Přece pro radost z hodinek, pro radost ze života.

Mido, skoky do vody a Mostar, parádní kombinace letošního léta

Time is Life. Je to dar i prokletí.

Budyně nad Ohří

Zdi budyňského hradu jsou prosáknuty mnoha zajímavostmi. V dobách šestnáctého století, za Jana Zbyňka Zajíce z Hazmburku, zde byla proslulá alchymistická dílna. V ní působil i jeden z nejvýznamnějších českých alchymistů Bavor mladší Rodovský z Hustiřan, který prý uměl pomocí utajeného postupu získat zlato. Jeho schopností si velice cenil i samotný císař Rudolf II., známý mecenáš české alchymie.

Pan Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburku zemřel roku 1610, aniž by po sobě zanechal nějaký majetek. Všechno své jmění vložil do bádání svých alchymistů. Prý takto utratil více peněz než již zmíněný Rudolf II. Pověsti o něm však tvrdí něco zcela opačného...

"Zlato, zlato, konečně zlato....," ozvalo se z dílny krátce po nedělním poledni. "Objevil jsem zlato...," ozývalo se vzrušeným hlasem po celém hradě. Zakrátko se již na budyňském hradě konala velkolepá hostina na počest významného objevu.

Hostiny se účastnil i sám pán Zajíc z Hazmburku. Ten nechal ihned ze získaného zlata ulít několik zlatých soch. Vzniklý poklad nechal poté ukrýt v těžko přístupném podzemí budyňského hradu.

Poté nechal pán z Hazmburku umístit sochu alchymisty tak, aby mohla svým bedlivým pohledem střežit ukrytý poklad. Socha z pískovce, velká necelý jeden metr, však nehledí směrem k úkrytu dávného pokladu dodnes. Jedno z křídel budyňského sídla bylo zbořeno, a tak se Kvasnička (jak je dnes pískovcový mužík nazýván) musel přestěhovat.

Dnes jej můžete spatřit v nevelkém výstupku arkýře, přímo proti hlavní vstupní bráně. Možná právě vám poví, kde se velkolepý poklad pana Zajíce nachází dnes...www.rozhlas.cz

Time is Life. Je to dar i prokletí.

SeikoSan wrote:

Tak tento hrad si pofotil nadstandartne… :super:

Děkuju, ještě mám fotky hodinek, myslim že parádní, co jsem tam pořídil, to zas příště.

Roman-Zilina wrote:

Mostar je nadherne mesto. presiel som sa este po povodnom moste.

Já taky, ale když mi bylo 6 ?

Time is Life. Je to dar i prokletí

Dycky Mido