Slovem chronograf se většinou označují hodinky vybavené funkcemi pro přesné odměřování kratších časových intervalů, tj. funkcemi stopek. Chronograf se pozná podle několika subčíselníků s ručkami a běžně dvou tlačítek nad a pod korunkou. U elektronických chronografů se odměřovaný čas zobrazuje digitálně.
Mechanické stopky obsahují hodinový stroj, který lze u těch nejjednodušších stisknutím tlačítka spustit a zastavit. Dalším stisknutím tlačítka (nebo druhým tlačítkem) se ručičky vrátí do nulové polohy pro nové měření. Velká centrální ručka přitom ukazuje sekundy a jejich zlomky (obvykle pětiny), menší ručka za zvláštním ciferníku ukazuje minuty, případně hodiny.
Historia Stopiek
První hodinky, které se daly tlačítkem zastavit a zase spustit, vznikly už před rokem 1800. Roku 1831 vynalezl Rakušan J. T. Winnerl stopky, u nichž se zastavovala jen sekundová ručka. 1844 vynalezl Francouz Adolphe Nicole „srdíčko“, kulisu ve tvaru srdce, kterou lze ručky vracet do nulové polohy, a roku 1862 spolu se svým kolegou H. F. Piguetem představil veřejnosti první plně funkční stopky. Ve 20. století se odměřovací mechanismus začal vestavovat do kapesních i náramkových hodinek čili chronografů. První komeční elektronické stopky vznikly roku 1971.
Složitější stopky pro odečítání mezičasů (ratrapánky, z franc. rattrapper, dohnat) dovolují ručky přechodně zastavit (to jest odpojit od běžících hodin), odečíst mezičas a pak pokračovat v započatém měření. Ručky přitom „doženou“ čas, který uplynul během odečítání (angl. leap time).
Popis
Centrální sekundová ručička měří u chronografu odměřovaný interval v sekundách, zvláštní ručka podle provedení chronografu ukazuje setiny, desetiny, minuty a případně hodiny. Odměřování se většinou spouští a zastavuje tlačítkem nad korunkou, vynulování se provádí tlačítkem pod korunkou.
Na okraji ciferníku bývají i další stupnice. Nelineární tachymetrická stupnice slouží k měření rychlosti, obvykle na kilometrovém úseku dráhy. Na jednom kilometrovníku se měření spustí a na následujícím zastaví; ručka pak přímo ukazuje rychlost v kilometrech za hodinu. Lineární telemetrická stupnice meří vzdálenost například blesku nebo výstřelu: měření se spustí, když je vidět záblesk, a zastaví, když je ho slyšet; ručka pak ukazuje vzdálenost.
Mechanický chronograf obsahuje kvalitní hodinky, při začátku měření se kolo na hřídeli sekundové ručky uvede do záběru se sekundovým kolem hodinek, při skončení měření se ze záběru vyřadí. Záběr obstarávají kola s velmi jemným ozubením s trojúhelníkovitými zuby. Na hřídeli ručky je nasazeno takzvané srdíčko, kulisa ve tvaru srdce. Při vynulování se na kulisu přitlačí malá kladka, která ručku vrátí do nulové polohy. Celý mechanismus je poměrně složitý a vyžaduje velmi přesné zpracování, aby spolehlivě fungoval.